Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hodnocení

10. 10. 2007

Hodnocení by mělo být co nejvíce objektivní, všímat si všech důležitých stránek. Dávat žákům dostatek informací o tom v čem je jejich práce dobrá, v čem je potřeba ji vylepšit a jakým způsobem. Hodnocení by mělo být pro žáky dostatečně srozumitelné a pomoci k dosažení lepších výsledků i lepšího sebepoznání. Což klasické známkování neumožňuje. Má-li být vyučování a učení účinné, nelze při hodnocení oceňovat něco jiného, než sledujeme např. při aplikaci klíčových kompetencí. Snažíme-li se v žácích rozvíjet samostatné a kreativní myšlení, schopnost diskutovat, hledat alternativní řešeni apod., ale pro hodnocení využijeme přístupů typických a vhodných pro receptivní způsob výuky, tak pouze ověříme, zda si žáci dobře zapamatovali správné informace, přesné znění definice, letopočty…, zjistíme nedostatky, dáme známku bez dalšího komentáře. Vyvoláváme v dětech strach z chyby, strach z neúspěchu a „trestu“. Bez hodnocení se neobejdeme –ani ve škole, ani v běžném životě. Je přirozenou součástí naší každodenní činnosti. Zaleží, ale na tom jakým stylem dostáváme informaci a jak ji chápeme. Je důležité, aby se v procesu hodnocení maximálně spolupracovalo s hodnocenými žáky.

Hana Košťálová, Kritické listy 2005 (článek je zkrácen)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář