Jdi na obsah Jdi na menu
 


Školní hodnocení

9. 10. 2007

Známka NEBO slovní hodnocení?


Školní hodnocení je významnou součástí vyučovacího procesu. Aby bylo efektivní, mělo by plnit určité funkce. Největší důraz je kladen na funkci informační, motivační a diagnostickou. Odborná literatura poukazuje na to, že tradiční forma hodnocení, známka, své funkce příliš dobře plnit nemůže. 


Můžeme sledovalt výhody a nevýhody klasifikace a slovního hodnocení. Názory učitelů na problematiku školního hodnocení skutečně nejsou jednotné. Známkující učitelky se shodují, že známka postihuje vědomosti. Odpovědi učitelek, které známkují, lze rozdělit do několika skupin. Téměř třetina zastává názor, že slovní hodnocení je pro děti a rodiče nesrozumitelné, kdežto známku pochopí. Argument, že rodiče slovnímu hodnocení nerozumějí, nemůže obstát, protože pokud mají skutečný zájem dovědět se školní výsledky svého dítěte, známky v žákovské knížce jim k tomu nemohou stačit. Podle názorů některých slovně hodnotících učitelů je otázka zvyku, jak se rodiče ke slovnímu hodnocení staví. Rodiče, kteří si na slovní hodnocení u svého dítěte zvykli, jsou nyní velmi spokojeni. (Je důležité jim problematiku důkladně vysvětlit.) Asi pětina známkujících učitelek odmítá slovní hodnocení z důvodu velké časové náročnosti. Třetina zastává názor, že tato forma hodnocení děti motivuje a méně stresuje.

Časová náročnost je kompenzována tím, jak velký přínos má slovní hodnocení pro děti. U dětí se specifickými poruchami chování a učení nebo u dětí slabších oceňuje asi pětina dotazovaných možnost uplatnit přednosti slovního hodnocení.

Učitelé slovně hodnotící jsou s touto formou hodnocení spokojeni, protože jim umožňuje postihnout celou osobnost dítěte, je výstižnější, objektivnější, podporuje sebevědomí a lépe informuje. Známky jsou podle názoru respondentů diskriminační, nevýstižné a neobjektivní. Přestože čtvrtina vyučujících nemusela měnit způsob výuky, z výpovědí je patrné, že přístup vyučujících k dítěti, stejně jako k samotnému vyučovacímu procesu, je odlišný. Povzbudivý je fakt, že pětina učitelek, které známkují, je ochotna v budoucnu slovní hodnocení využívat, i když zatím pouze pro doplnění známky.

Rodiče známkovaných dětí jsou o problematice slovního hodnocení nedostatečně informováni. Nadpoloviční většina se s touto formou hodnocení nikdy nesetkala a zároveň stejná část si nepřeje, aby byly takto děti hodnoceny. Jen třináct procent dotazovaných oceňuje přednosti slovního hodnocení a neodmítají tuto formu pro vyjádření školního hodnocení.

Rodiče dětí, které jsou ve škole slovně hodnoceny, jsou s touto formou hodnocení spokojeni. Podle jejich výpovědí slovní hodnocení neinformuje pouze o prospěchu dítěte, jeho znalostech a vědomostech, ale také o jeho přístupu ke školní práci, k vyučovacímu procesu i k jednotlivým předmětům. Velký klad také rodiče vidí v možnosti sdělit dítěti nenásilně, co mu nejde, v čem je potřeba se zlepšit. Oceňují, že slovní hodnocení ukazuje míru zlepšení či zhoršení oproti minulým obdobím.

Je patrné, že pro většinu známkovaných i slovně hodnocených dětí má dobré hodnocení „velmi vysokou“, nebo „vysokou“ hodnotu. Je tedy možné se domnívat, že děti jsou školním hodnocením výrazně ovlivněny, že jim na něm skutečně záleží.

Hypotéza, že „známkovaní žáci si nedovedou představit jinou formu hodnocení“ se potvrdila, neboť přibližně tři čtvrtiny dotazovaných žáků by nechtěly chodit do třídy, kde nejsou známky. Jako nejčastější zdůvodnění uvádějí nemožnost kontroly prospěchu. Žáci předpokládají, že by se pak v takové třídě neučili, ani by se nesnažili a navíc by je rodiče nechválili a neodměňovali.

Přibližně polovina slovně hodnocených žáků má „někdy“ strach ze zkoušení, ale školy se „vůbec nebojí“. Nadpoloviční většina známkovaných žáků se školy „vůbec nebojí“, ale strach ze zkoušení má čtvrtina „vždy“, čtvrtina „často“ a třetina „někdy“. Přibližně polovina obou skupin dotazovaných žáků uvedla, že jsou děti ve škole šťastné.

Zatímco polovina známkovaných žáků se domnívá, že se děti ve třídě dobře snášejí, polovina tvrdí opak. U slovně hodnocených žáků přibližně dvě třetiny uvedly, že se děti mezi sebou snášejí dobře a třetina nesouhlasí. Jak je patrné z odpovědí respondentů, jsou zároveň slovně hodnocení žáci sebevědomější a otevřenější.

Výsledky výzkumu hovoří pro slovní hodnocení. Rozdíly však nejsou příliš výrazné, při srovnání jednotlivých tříd jsou nejednoznačné.

Co je lepší: Známka nebo slovní hodnocení? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Obě formy lze používat vhodně i nevhodně. Významnou úlohu hraje také počet žáků ve třídě a schopnost učitele žáky diagnostikovat, individuálně a citlivě k nim přistupovat. Správné používání slovního hodnocení předpokládá kladný vztah učitele k žákům, jeho tvůrčí přístup k vyučování, využívání různorodých metod práce, všech možných druhů motivace a souběžné využívání dalších forem hodnocení žáků. Zároveň je účinné v případě, kdy je učitel o jeho výhodách nesporně přesvědčen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář